Markéta Malinčíková

​Jmenuji se Markéta, psům se věnuji intenzivně již od roku 2004. Nejdříve jsem se zamilovala do našeho prvního psa a zbožňovala jsem různé klubové a speciální výstavy nebo tábory s ním. Potom jsme se dozvěděli o fence Beky, která se narodila s vadou ocasu a chovatelé ji chtěli utratit. Uviděli jsme ji a už nebylo cesty zpět, musela s námi domů. Beky byla dost divoká a neposlušná, takže nikdo z nás moc nevěděl co s ní. Proto také něco přes rok neměla určeného svého páníčka. Nakonec to ale dopadlo tak, že jsem se ve svých třinácti letech vzhlédla v agility (tenkrát ještě málo známý sport). Mamka mi našla informace o olomouckém klubu Kirican (již bývalém) a já se vydala s Beky na trénink agility. Tam nás přijali, tak jsme začali chodit pravidelně a pilně trénovat. Asi tři roky po té jsme se vydaly na naše první závody. Potom jsme nějakou dobu závodili než Beky začala mít zdravotní problémy kvůli již zmíněnému ocásku. 

Věděla jsem, že můj další pes by měl být nějaký středně velký ovčák (líbili se mi povahově), který je vhodnější stavby pro sport než bernský salašnický pes. Nejdříve jsem uvažovala nad Australským ovčákem, ale nakonec mě zaujal Katalánský ovčák a u něj to také skončilo. Pořídila jsem si tedy svou první fenkou "katalána" s kterou jsme se pustily do agility a dogfrisbee. V agility nás trénovala Varonika Urbášková, která mi hodně dala a jsem jí za moooc věcí vděčná. Makali jsme s Annie na obíhání bočnic, správném skákání latěk a sbíhaných zónových překážkách. Potom jsme ale při mé smůle zjistily Annie dědičné Luxace patel na obou zadních nohách. Musela absolvovat čtyři náročné operace kolen a dva roky nemohla téměř nic dělat. Potom jsme pomalu začaly běhat agility znovu, ale ona je teď prosně šílená, takže máme práci o dost složitější. Jelikož z ní šílím i já, tak jsem se pro pohodu nás obou rozhodla dělat agility jen rekreačně a občas si vyjet třeba jen na nějaké neoficiálky. Děláme slalom metodou dva krát dva, takže až ho budeme mít hotový možná se někde spolu i ukážeme.... Dogfrisbee nám sedí více, takže to děláme závodně dále a snad ještě dlouho budeme. Dříve jsme trénovali u Veči Urbáškové a teď jsme v rukou Lucky Schonové. Kataláni se stali mojím srdcovým plemenem, takže se jich asi jen tak nevzdám a proto mám teď i Lilu. 

S Lilou máme ještě všechno před sebou, tak uvidíme jak to dopadne. Ale opět se budeme chtít věnovat agility a dogfrisbee, to jsou naše milované sporty! :o)

V roce 2009 jsem se stala trenérkou agility v již zmíněním klubu Kirican. Po jeho rozpadu jsme si zařídili své vlastní psí centrum Jonatán. Kromě běžných tréninků agility, poslušnosti a klikr tréninku pořádám také spoustu agility intenzivních dnů či víkendů a spolu s Luckou Schonovou také agility a dogfrisbee letní výcvikové tábory (více v sekci semináře a tábory).

Dlouhá léta jsem také jezdila na koních, mám vystudovanou střední školu se zaměřením Chov koní a jezdec. Teď studuji na ČZU v Praze obor Kynologie.

Naše psy krmíme syrovou stravou (BARF) a dohlížíme si tak sami na jejich kondici a zdraví. Máme rádi, když víme co naši psi jí a záleží nám na tom. Na akcích se snažíme problém nedostatku chladných míst a podobně řešit sušeným masem.

Kromě sportů jako agility a dogfrisbee se také věnujeme pasení oveček a dále cvičení a posilování na krabicích a gymballech. Preferujeme výchovu i výcvik pomocí pozitivního posilování a klikr tréninku (používáme shaping i luring).

Každý rok jezdíme na mnoho různých akcí. Kde se můžeme potkat se podívejte to sekce pod názvem "Akce".

Ve svém soukromém životě miluji léto a jen malou sněhovou a Vánoční část zimy, nemám moc v lásce čtení a nesnáším rozinky a ananas. Věnuji se také občas různým sportům, například lyžování (i snowboard), kolečkové brusle, zimní brusle, kolo, plavání, squash, tenis (dříve jsem hrávala závodně), jízda na koni, turistika.

Miluji řízení a dalším mým největším koníčkem je fotografování. Fotím asi pět let a chytlo mě to tak, že už asi nikdy nepřestanu. :o)



Ke mě patří můj přítel Standa (Stanislav Muller), který mi velice pomáhá s pejskama a tak vůbec se vším a je mojí velkou oporou. Bydlíme spolu a se psama na půl u mých rodičů u Olomouci a v Praze, kde studuji a on chodí do práce. Jeho největší láskou je Annie, se kterou se snad také jednou podívají na dogfrisbee závody. Agility ho bohužel moc nebaví.

Z nepsích sportů ho baví fotbal, hokej a především hasičský sport, kterému se také aktivně věnuje. Jinak běžné sporty jako brusle, lyže, plavání, squash a nejvíce grilling! :o))